PlayStation 2 Online

Socom US Navy Seals

Vojenská základna jednotky SEALS, někde ve středozemním moři, 28.9.2005 - 21.42 ZULU.

Je večer a generál Marosh má zasmušilý výraz ve tváři. Naposledy mu takle bylo v South.Hillu, když přišel o kamaráda a iluze. Ten dopis co mu leží na stole už četl asi 14x, věděl, že jindy by to pro něj nebyl problém a takové situalce řeší minimálně 1x za měsíc a je to pro něj něco jako dojít si na záchod. Prostě nutná potřeba. Tď však úlevu necítí, jedná se totiž o někoho , koho dobře zná a kdo mu tenkrát na South.Hillu zachránil život. Jsou sice teď každý na jiné armádní funkci, ale o to tady prostě nejde. Zvedá telefon a volá o dvě patra dolů,kde sedí znuděná služba.
" Tady je generál Marosh, ať hned příjde ke mě do kanceláře vojín Mitsurugi"
V amplionu po vojenské základně se ozývá...

" Prosim všechny o pozornost. Tohle neni cvičeni! Opakuji, tohle neni cvičeni. At se dostavi okamzite k veliteli vojin MItsurugi.

Ťuk Ťuk - "dáleee....!

Vojín Mitsurugi - "volal jste mě pane?"
Generál Marosh - "posaďte se vojíne Mitsurugi"
Vojín Mitsurugi - "přišel sem na váš rozkaz"
Generál Marosh - "pohov vojíne, dejte si pohov"
Vojín Mitsurugi - "ano pane"
Generál Marosh - " Možná tušíte proč jsem vás zavolal vojíne"
Vojín Mitsurugi - "Ani ne pane"
Generál Marosh- "Odpovídejte slušně vojíne"
Vojín Mutsurugi-" Pane, netuším, proč jste mě zavolal, pane!"
Generál Marosh - " Řeknu vám to asi takhle vojíne, ale slibte mi, že jména, která vám teď sdělím si necháte pro sebe!
Vojín Mitsurugi - " Pane, ano pane!!
Generál Marosh - " Mám tu na vás několik stížností vojíne!"
Vojín Mitsurugi - "Pane......"
Generál Marosh - "A nejen z řad vojínů, ale i vedení armádních sil"
Vojín Mitsurugi - "Pane...."
Generál Marosh - " Např. vojín Venoid či Hockey, ale i Generálmajor REK i prezident ozbrojených sil Doc.Dr.Myschoo.
Vojín Mitsurugi - " Nevím co říct pane..."
Generál Marosh - "Chtěl bych slyšet slovo chlapa vojíne Mitsurugi"
Vojín Mitsurugi - "Pane...."
Generál Marosh - "Jste dobrý voják, chybíte v jednotce jako sůl vojáku, ale ty vaše absence, to nehodláme tolerovat, opravdu ne, tohle je adrmáda, ne žádný holubník, rozumíte?"
Vojín Mitsurugi - " Ale pane....."
Generál Marosh - "Prosím.....?
Vojín Mitsurugi - " Pane, nic pane........"!
Generál Marosh - "Prostě očekávám rychlou nápravu vašeho chování a okamžité řešení vaší docházky, příští týden nás čeká velmi důležitá strategická mise a jelikož jste již na pláži Fish Hook kdysi působil, jednotka a zejména noví rekrutové vás tam jednoduše potřebují"
Vojín Mitsurugi - "Fish Hook...? Pane, opravdu se staql opět nějaký konflikt na Fish Hooku?....Pane, to je pro mě srdcová záležitost...
Generál Marosh - "Právě proto vojíne Mitsurugi!
Vojín Mitsurugi - "Dobrá pane, omlouvám se za ty nepříjemnosti v posledních dnech, od té doby, co jsem odešel z South.Hillu, nebyl jsem nějak ve své kůži, pak ...ne, nechci o tom mluvit..."
Generál Marosh - " Činy vojíne, ne slova hovoří za správného muže a to teď hovořím tak nějak za všechny..!"
Vojín Mitsurugi - " Dobrá pane, díky za šanci, od 1.9. budu připraven, FishHook je pro mě poměrně zásadní"
Generál Marosh - " To je vše, můžete jít vojíne"
Vojín Mitsurugi - "Pane, dobrou noc"......klapnutí dveří....
Generál Marosh se jde posadit do svého starého vojenského křesla, zapálí si doutník a přemýšlí...."Je to dobrý voják, chtěl sem mu dát ještě jednu šanci"...a pomalu dohasínající zápalkou pálí rozkaz Doc.Dr.Myschaa o okamžité popravě vojína Mitsurugiho za několikadenní absenci a nedodržení posledních rozkazů.

Vojín Mitsurugi opustil generálovu kancelář zcela zmaten ...
"Kdo jsou moji soudci??"
Generál Marosh, který získal svoji hodnost minováním rukojmích na Fish Hooku, svobodník Arakain který se nejvíc proslavil střelbou do vlastních řad nebo vojín Venoid, který se rozbrečel při nenadálém útoku teroristů na pláž? PCHE
Ale on už narozdíl od nich zná princip Socomu ....
Je to tichý a nelítostný systém vzájemného vyhlazování.
Oni musí vědět co tohle udělo ze mne, protože na tom nakonec budou všichni stejně jako já ...
Nejsem už normální lidský tvor, který pronásleduje jiné lidské tvory, stala se ze mne stvůra vybavená pro vraždění.
Tělo se podřizuje nutnosti zabíjet, aby samo zůstalo naživu .
Teď už ví kdo je skutečný nepřítel.
Nejsou to anonymní tváře teroristů .... je to ten, který ho chtěl bezdůvodně poslat na smrt ...
V kapse nahmatal chladný kov Desert Eaglu a vykročil směrem k rezidenci generála Myscha ....

" Lol Lol " usmívá se potutelně generál Myschoo"
Tak to mám z krku, další konkurent na moji hodost už není mezi živými. Stačilo prostě jen zapomenout na dávného kamaráda Mitsurugiho a podepsat ten důvěrně známí formulář o popravě.
" Lol Lol, přece se někdo nemůže jen tak beztrestně chtít stát generálem, nejlepší jsem já, mé hondosti ohromují svět i mne a tak to musí zůstat!" Přece jen ale někde v hloubce své veteránské duše cítil trochu zmatku, ale bylo ho hodně málo...asi jako když po boji na FishHooku spočítáte všechny nábojnice a s jednou si budete lámat hlavu, že není vaše...ale i ta jedna pomyslná nábojnice dokáže udělat v duši pořádnou paniku..Vždyť oklamal starého přítele, generála Maroshe. Poslal mu ten smrtící rozkaz a sám zařídil, aby se k Maroshovi vůbec nedostal. Mělo to být vše v tichosti. Pokud by se pak zjistilo, že byl popraven vojín Mitsurugi, ruce by měl Myschoo čisté a všechna vina by padla na Maroshe. Dopis byl totiž nebyl označen jako přísně tajný či spěšný a tak Myschoo předpokládal, že se ztratí v hromadě pošty v kanceláři gen. Maroshe. Ovšem realita byla zcela jiná, o té ale zatím gen. Myscho nevěděl...zatím.
Z tohoto rozjímání "co by kdyby" se mu udělalo sucho v krku, otevřel si svoji lahev Whiskey a když stojí s tou lahví otočen čelem k mahagonovému nevzhlednému baru a chystá se konečně napít, ucítí v zátylku kovový chlad. Na okamžik zaváhal, to se mu dlouho nestalo a pak…

„Mitsurugi, příteli drahý…“ řekl gen. Myschoo až překvapivě klidně.
„Tak poprava, bez slova díku za všechno, bez šance pro mě a pro moji jednotku, proč?“ řekl s klidným ale vážným hlasem Mitsurugi. Samotného ho to dost překvapilo. Tohle bylo něco jiného než plíživé kroky tmou v Crossroads, tam by se napětí dalo chápat, ale tady? Tady šlo přece taky o život. Musel překonat stráže v generálově rezidenci, hackovat jeden počítač (což už dlouho nedělal vzhledem k nasazení v nehostiném terénu) a zmást čidlo na otisky prstů před posledními pancéřovými dveřmi do Myschoova úkrytu. Ano, byl to spíš úkryt než normální generálova kancelář. Od té doby co ve FishHooku teroristům Myschova skupina vypálila rybník mu denně chodí výhrůžné emaily a dva z jeho osobních strážců již nejsou mezi živými. Nejvíc se v poslední době mluví o jakémsi tajemném panu ACE. Nikdo neví co tahle zatracená teroristická zkratka znamená. Zpravodajské informace dříve hovořili o tom, že je to údajně teroristická buňka složená ze tří nejhledanějších padouchů světa. Ali, Cecil a Emír. Až po několika letech se zjistilo, že se jedná o jednu osobu.
„Ty se ptáš proč?“ přerušil dvouvteřinové rozjímání Mitsurugiho gen. Myschoo.
„Odpověď je víc než snadná příteli“ pokračuje gen. Myschoo s chladnou hlavou a stejně studenou pistolí v zátylku. „ Je to test vojáku“ . Myschoo náhle ucítil sílu Mitsurugiho paže, která přitlačila Desert ještě víc, o kousek se dokonce ohnul, když se snažil krční páteří co nejvíce vzdorovat síle Mitsurugiho paže.
“ Dost agresivity vojáku“ řekl generál a i přes svůj pokročilý věk udělal něco, co nečekal snad ani on sám. Pod tlakem pistole v zátylku prudce povolil, obtočil se kolem Mitsurgiho přepadávajícího silou své vlastní energie dopředu a otočil zbraň proti němu. „Test, je to test“…opakuje si potichu Mitsurugi a zažívá nepopsatelný pocit nejistoty, když hledí z pár centimetrů do hlavně své vlastní zbraně.
„ Tvá poslední prověrka nedopadla růžově, nebyl si spolehlivý a dochvilný, velení armády, včetně mě dostalo pocit, že už na tuhle práci prostě nestačíš. Neměl jsem jinou šanci než lest prosřednicvím onoho dopisu. To, že ses dostal až sem tě nakopně zpátky do hry, získal si sílu, ukázal jsi, že na to máš a své sebevědomí máš zpět“. Generál odkládá zbraň na stůl a hledí přímo do očí Mitsurugiho, který couvá asi dva kroky a nevěřícně kroutí hlavou.
„Ty bastarde, teď to odnese generál Marosh, nesplnil tvůj rozkaz mě nechat zabít…to se nesmí stát…“ křičí už Mitsurugi. Vypadá to, že rozhovor je u konce, protože Mitsurugi vstává a odchází. V té době už ale vedou generála Maroshe dva vyšší důstojníci do cely. Je to jedna z těch, z kterých se neodchází na svobodu. Má zavázané oči, těžko se mu dýchá…V tom slyší zaskřípání dveří a je vržen kamsi do temného prostoru. Letí vzduchem asi jeden metr a hlavou naráží do zdi, padá na zem, ztrácí vědomí…

Maroshe probudila tupá bolest hlavy, chvilku doopravy nevěděl kde je. Ten pocit ale netrval dloouho, byl na podobné situace cvičený a tak i přes silně krvácející ránu na hlavě se dokázal posadit, utřít čelo a začít alespon trochu racionálně přemýšlet. Proč se tohle všechno stalo, neměl o tom nejmenší ponětí. Prostě najednou přišli dva vyšší důstojíci s rozkazem a ještě než stačil cokoliv říct, tak ucítil bodavý pocit v zátylku. Ta injekce působí rychle, znal její účinky, protože ji sám často používal v akci na protivníka. Probudil se až v autě a přes pytel na hlavě viděl jen stíny a podle zvuku poznal eskotrní jeep. Upadl opět do bezvědomí a probudil se až ho táhli do té cely.
"Jak dlouho tu jsem, a jak dlouho ještě budu, proč jsem tu a jak tohle skončí" Tyhle otázky napadnou asi každého, ale byla tu ještě jedna. " Mlžu se dostat ven?!" Rozhlédl se kolem a neměl z toho dobrý pocit. Vysoká strop, tlusté kovové dveře, okno s mříží hodně vysoko a nikde nic. Jen studená kamená podlaha.

Cvaknou dveře a do místnosti vchází malý, ale robustní muž. První co Maroshe zaskočilo, že není v uniformě. "Tohle asi nebude standardní vojenské zařízení" Marosh znal všechna platná pravidla i normy Organizace Spojených Národů. Tento muž se ani neobtěžoval legitimovat a bodl do generála Maroshe další dávku uspávací injekce.

Probudil se v sedě, na hlavě opět tmavý pytel, kolem čela jakýsi tuhý řemen, ten materiál nebyl dezorientovaný generál Marosh indentifikovat..spoutané ruce, spoutané nohy. První a poslední co ho napadlo je " Bože...elektrické křeslo..Kdy se mi promítne celý život, teď bych měl myslet na rodinu...?" Spíš se mu v hlavě honila záchrana rukojmích v nepropustném pralese a tichý pohled zachránených, když nastupují do vrtulníku, sice mlčky, ale v jejích očích je vidět vděk..tohle budou jeho poslední myšlenky? to nečekal ani sám od sebe..Slyší kroky, tlumené, ale jisté..."Tak to je konec..."

Konec , který přelušil tlumený zvuk, težko ho dezorientovaný Marosh identifikoval, znělo to jako "pffffn"...a po vteřině ještě 2x ! "pfffn pfffn....", v tom záblesk světla. Musel zavřít oči, protože měl pocit, že ho to musí oslepit. I přes víčka cítil pořád dost světla. Bylo to tím, že dlouho neviděl slunce. Ano obyčejné, pro něj teď nečekaně vysvobozující slunce. Někdo mu totiž prudce strhl z hlavy tmavou látku i s připevněným řemenem. Cítil při tom ostrou bolest, několik vlasů to odneslo, ale to bylo asi to nejmenší co mu teď vadilo.

" Rychle rychle" ríkal mladý vyzrálý hlas
" Konečně někoho slyším" pomylsel si Marosh, ale působil značně zmateně...
" Rychle generále, prosím rychle, musíte se mnou"

Když ho ten neznámý podepřením zvedl a začal ho cpát před sebou ven ze sluncem zalité popravny, uvědomil si, že se muselo stát něco velikého. Až se ohlédl ve dvěřích, tak teprve viděl 3 mrtvá těla na zemi u "jeho"elektrického křesla a pochopil, že jeho život visel opravdu na vlásku.
Marosh se nechápavě, ale vděčně podíval na muže, který ho ještě stále podpíral a rychlým krokem ho vedl kamsi dolů a dolů po schodech. Moc toho neviděl. Zhruba 180 cm vysoký, šíhlý a podle hlasu mladší než on. Byl v neoprenovém oděvu jednotky Seals, ale toho neznal, musel to být někdo z rekrutů, někdo z teamu Beta nebo Delta.
Dlouhou chodbou už oba běželi, když v tom slyší zvuk sirén.
Jejich krok se změnil v běh. Suterén měl voják na mapě a LCD display na jeho levé ruce mu přesně ukazoval směr. Běželi rychle a jistě, kroky za sebou očekávali, ale nikoho naštěstí neviděli.

Na konci chodby byl malý vykopaný průchod, protáhli se a naskočili na připravený člun. Slunce bylo nízko a odráželo paprsky na moři, bylo ráno 1.9.2005 06.17 ZULU. Generál Marosh leží na palubě záchraného člunu, který rychle odráží od břehu. Jeho rty se snaží pohybovat, ale nevysloví nic, únava ho přemáhá a on usíná.

" Tady Delta team, rybář je v přístavu, opakuji, rybář už je v přístavu. Seržant Freedom žádá o povolení vrátir se na základnu, přepínám"

" Máte povolení seržante Freedome...dobrá práce "

" Díky pane, konec......"